fara Pocinovice
kategorie: kultura a památky / podkategorie: fary / lokalita: domažlickoGPS: 49°20'37.497"N, 13°8'1.49"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Pocinovická fara v sousedství kostela sv. Anny.
kostel sv. Anny, Pocinovice
kategorie: kultura a památky / podkategorie: kostely / lokalita: domažlickoGPS: 49°20'36.642"N, 13°8'2.687"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Kostel sv. Anny v Pocinovicích je z let 1805 – 1806 postavený v empírovém slohu.
Pocinovice
kategorie: města a obce / podkategorie: města a obce / lokalita: domažlickoGPS: 49°20'36.107"N, 13°8'1.617"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
První zmínka o obci Pocinovice je z roku 1325. Jedná se o nejjižněji položenou původní chodskou privilegovanou ves. Nadmořská výška je od 430 až 739 m. Byla jednou z jedenácti nejstarších vsí, o nichž historické prameny mluví až od 14. století jako o strážných vsích při obou domažlických zemských stezkách na jihozápadní hranici českého státu. Byly to obce Draženov, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Chodská Lhota, Mrákov, Postřekov, Pocinovice, Starý Klíčov, Stáž, Tlumačov a Újezd. První listinná zmínka je z 16. března 1325 v privilegiu krále Jana Lucemburského, zachovaném pouze v pozdějším opise v listině Karla IV. z roku 1360, kde je uváděno celkem 9 chodských vsí. Ves užívala všechny svobody a výsady, které Chodové dostali od českých králů a s nimi patřily také Pocinovice k chodskému hradu. Korporativně uspořádaný celek jedenácti chodských vsí tvořil jednotnou obec s vlastní pečetí, praporem, samosprávou a společnými výsadami. Pocinoviští sedláci náleželi vždy k radikálnější části chodského společenství. Jsou nejvýchodněji položenou privilegovanou chodskou vsí. Úkolem domažlických chodů jako královských poddaných bylo střežit zemskou hranici. K výkladu jejího jména, odvozeného od nedalekého vrchu Sinova se pojí zmínka k roku 1193 na listině plaského kláštera, v níž je mezi ostatními zminován svědek (testis) Pocin. (Cod. dipl. I., str. 310/10). Podle lingvisty Profouse je jméno Počinovice, jak se ves v minulosti nazývala, vzpomínkou na jakýsi skutek, podnět, počin. Nový tvar Pocinovice vznikl pod vlivem germanizovaných jmen - Putzenried pak povstalo z českého pouhým zkomolením. Původní název Podsínovice podle mohl ale zcela pragmaticky pocházet od vrchu Sínová (nyní Na Pohoří). Až do 17. stol. volila jako největší chodská ves dva konšely do chodského správního orgánu, zatímco ostatní obce pouze jednoho. Pocinovice byly podle Aloise Jiráska dějištěm slavné bitvy mezi vzbouřenými Chody a vojskem, ve skutečnosti zde došlo 16. července 1693 k obležení houfu chodských povstalců, kteří se později sami vzdali, jedinou oběť z řad Chodů zabil náhodný výstřel. Na návsi je empírový kostel sv. Anny z počátku 19. stol. a pamětní deska řídícího učitele B. Kalivody (1891 - 1942), popraveného nacisty. Ve vsi Pocinovice můžeme spatřit několik přízemních roubených domů šumavského typu.
Stadionové
kategorie: instituce / podkategorie: šlechtické rody / lokalita: domažlickoGPS: - zobrazit na google maps, mapy.cz
Stadionové byli jihoněmecký panský a později hraběcí rod, který na české území přišel koncem 17. století. Ve 14. století se rozdělili na alsaskou a švábskou větev. Švábská vyhynula koncem 17. století, kdy do Čech přišel příslušník alsaské linie, Jan Filip, který zde koupil od dědiců Lamingera z Albenreutu - Chodov, Kout na Šumavě, Rýzmberk, Všeruby, Záhořany a další statky. Na počátku 18. století povýšili do stavu říšských hrabat. Rod vymřel počátkem 20. století. Jednalo se o velmi státotvorný a krajinotvorný rod, jehož stopy jsou dodnes patrné.
Čapek-Chod Karel Matěj
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: domažlickoGPS: 49°26'52.459"N, 12°55'57.026"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Karel Matěj Čapek-Chod (21.února 1860, Domažlice - 3.listopadu 1927 , Praha) vlastním jménem Matěj Čapek byl český povídkář, novelista a romanopisec realistického a naturalistického směru, novinář politického a kulturního zaměření, výtvarný kritik. Narodil se v Domažlicích na Týnském předměstí v čísle 14 (tento dům již neexistuje) v rodině středoškolského profesora. Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1879, studia práv nedokončil a věnoval se žurnalistice a beletrické tvorbě. Čapek-Chod působil nejprve v Olomouci, od roku 1888 do konce života pak v Praze. Pracoval postupně v redakcích Našince, Hlasu národa (1888-90), Národní politiky (1890-1900) a od roku 1900 v redakci Národních listů. Po příchodu Karla Čapka do této redakce začal Karel Matěj Čapek pro rozlišení užívat přídomku „Chod“ a druhé jméno Karel přijal po setkání s Josefem Václavem Sládkem, který mu jako lumírovec vytknul, že jméno Matěj je málo literární. Vedle novinářské a vlastní slovesné tvorby se věnoval Čapek-Chod také výtvarné a divadelní kritice, v níž proslul jako ostrý polemik. Autorsky přispíval také do časopisů Světozor, Zvon aj. Zobrazil pražskou uměleckou bohému, rozklad měšťanské společnosti a nové sociální rozvrstvení na začátku dvacátého století. Ironizoval iluzívnost romantiky v protikladu k racionálnímu a psychologickému zobrazení skutečného života. Vysokého uznání a projevu úcty ke své osobě a ke své práci se dočkal Čapek na sklonku života, roku 1924, kdy byl zvolen čestným občanem svého rodiště. Mimo jiné byl autorem románu Dar svatého Floriána, vydaném v roce 1902, který vznikl z dojmů a vzpomínek na mladá léta a obsahuje řadu příběhů a groteskních příhod. Jeho dílo si zachovalo životnost a oblibu u čtenářů zejména pro výjimečnost dějů i postav a v poslední době dochází uznání i u autorů našich filmů. Jeho originalita je příznačná ve tvorbě novelistické i ve velkých románech, kde tento naturalista úspěšně uplatňuje i domažlické reminiscence a místní scenérie. To vše potvrzuje jeho krásný vztah k domovu, k městu, kde prožil své mládí a které svým způsobem proslavil. Je považován za tvůrce moderního českého románu v nichž volí atraktivní náměty, příběhy fyzicky a duševně poznamenaných jednotlivců. Různá prostředí, ve kterých se jeho hrdinové pohybují, charakterizuje i jazykem, užívá archaismy i novotvary, slangy i obecnou češtinu. Maminka Čapka-Choda byla farskou kuchařkou na zámku Mlázovy, kde spisovatel prožil své mládí a ještě jako starší za maminkou a sestrou do Mlázov dojížděl. Spisovatel umístil do mlázovského zámku děj svého dramatu Begův samokres a mlázovského pana faráře zvěčnil v úsměvné povídce Berany berany duc. Je také autorem jednoho krimipříběhu, v němž roli sehrál oblouk železniční trati mezi Nemilkovem a Běšinami (nádraží Běšiny a Nemilkov ze kterých je na sebe vidět a tvoří tak raritu). Čapkův hlavní hrdina, padouch k pohledání, měl vystoupit v Nemilkově, provést úkladný čin vraždy, a ještě stačit doběhnou do Běšin a tam zase nastoupit do vlaku…
pomník padlých WWI, Chodská Lhota
kategorie: vojenské / podkategorie: pomníky / lokalita: domažlickoGPS: 49°21'28.714"N, 13°4'54.621"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Pomník obětem v první světové válce z Chodské Lhoty z roku 1921.