páni z Velhartic
kategorie: instituce / podkategorie: šlechtické rody / lokalita: sušickoGPS: - zobrazit na google maps, mapy.cz
Páni z Velhartic (také někdy z Vilhartic) byl starý český panský rod pocházející ze 13. století. Podle dostavěného hradu Velhartice si změnili přídomek, který původně zněl ze Vzdoun, na z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, Bušek starší z Velhartic (před 1318-1337) patřil mezi přátele a důvěrníky Karla IV., kterého jako osobní komorník doprovázel během italského tažení, kde zemřel v Meranu. Jeho syn Bušek mladší z Velhartic († 1371) převzal otcovu úlohu císařova rádce a komorníka. Nejprve však vykonával úřad mistra královské komory, v letech 1355-1366 post maršálka královského dvora a poté až do své smrti funkci nejvyššího hejtmana léna Nové Čechy v Horní Falci. Přestože byl rod značně rozvětvený, hlavní větev vymřela již před koncem 14. století. Další linie, ke kterým patřili například Letenští, zchudli a zmizel koncem 15. století. Pouze větev z Nového Hernštejna na Domažlicku se dočkala 17. století. Tuto linii založil Ješek z Velhartic, který se stal nejvyšším dvorským maršálkem. Jan v bojích s Bavory promarnil skoro celý svůj majetek. Další člen rodu byl jako loupežník popraven v Praze. Jiný pán z Velhartic působil jako zemský maršálek ve Falci.
Beneš Edvard Dr.
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: sušickoGPS: 49°9'32.364"N, 13°27'51.46"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Edvard Beneš (28.května 1884, Kožlany – 3.září 1948, Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935–1948 (resp. v letech 1935–1938, v období druhé republiky a okupace v letech 1938–1945 byl v exilu, v letech 1940–1945 jako prezident v exilu, dále prezidentem v letech 1945–1948). Byl jedním z vůdců prvního československého odboje a představitel československého odboje během druhé světové války. Byl častým hostem u bankéře, spolumajitele Melantrichu na zámku Kundratice u doktora Haška. Doktor Hašek byl finančním poradcem Benešovi předcházejícího prezidenta Masaryka a prezidentem české burzy, popravený nacisty v době okupace. Pro Šumavu jsou významné také tzv. Benešovy dekrety, což byly právní předpisy s mocí zákona v londýnském prozatímním státním zřízení, přijímané československou vládou v exilu po slyšení státní rady. Dekrety byly náhradním řešením po dobu neexistence parlamentu. Prezident republiky Edvard Beneš dekrety zpravidla pouze podepisoval. Na některých, nebo jejich částech, se ale aktivně účastnil. Paragrafové znění vytvářel aparát londýnského exilu a posléze vlády v Praze a v politickém zadání se projevovaly i ostatní proudy zastoupené v londýnské a zejména košické vládě (tedy moskevském exilu, zejména KSČ). Jedním z dekretů je i poválečný o odsunu německého obyvatelstva, konfiskace jeho majetku. Zajímavé je i jeho osobní prohlášení z roku 1947: „Vážení spoluobčané! V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety presidenta ČSR. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nebudou opakovat tragické události let 1938-39. Vědom si neblahých zkušenosti našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovu osídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu, na základě mých dekretů z naši republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou postupem času prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „tak zvaní čeští vlastenci\\\", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M. R. Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkají i potrestání vlastizrádců a že mají trvalou platnost a potrestejte všechny vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.“ Vzhledem k tomu, že první významná, zaznamenaná a pro Čechy vítězná bitva na Šumavě byla již v roce 1040, jeví se text jako tisíci léty ověřená pravda.
kašna Dlouhá Ves
kategorie: kultura a památky / podkategorie: kašny, studny / lokalita: sušickoGPS: 49°11'52.527"N, 13°30'37.821"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Kašna na nádvoří zámku ve Dlouhé Vsi.
zámek Horní Staňkov
kategorie: kultura a památky / podkategorie: zámky / lokalita: sušickoGPS: 49°15'26.6"N, 13°25'5.538"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Již v polovině 18. století stával v Horním Staňkově vrchnostenský dům, v 30. letech 19. století přestavěný na zámeček, který postavil Inocens Koc z Dobrše. V bývalé tvrzi prý kdysi byla alchymistická laboratoř. Dnes je zámek jednoduchá budova obdélníkového půdorysu, krytá valbovou střechou s věžičkou s přilehlými hospodářskými budovami. Součástí je i náhorní alej vedoucí k lesu s kaplí. Zámek Horní Staňkov (Oberstankau) na Klatovsku získal Martin Schreiner v první polovině 19. století od Václava Veitha. Rodina držela velkostatek až do r. 1945. Z rodiny vynikl JUDr. Gustav Schreiner (1847-1922), právník, notář v Nýrsku a v Plzni, předseda německého odboru Zemědělské rady, poslanec českého sněmu a říššské rady. V roce 1981 koupil zámek režisér a výtvarník Jan Švankmajer (spolu s manželkou) a vytvořil v něm Surrealistickou uměleckou dílnu.
židovský hřbitov Sušice (nový)
kategorie: kultura a památky / podkategorie: hřbitovy / lokalita: sušickoGPS: 49°13'26.808"N, 13°30'29.116"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Nový židovský hřbitov v Sušici vznikl v době, kdy starý židovský hřbitov přestal stačit. Vznikl v roce 1876 v dnešní Křičkově ulici a neobsahuje mnoho typických židovských náhrobků ze světle šedého kamene. Jde především o modernější náhrobky z tmavého až černého kamene, obdobných jako jsou na křesťanských hřbitovech z té doby. Nápisy na náhrobcích jsou dvoujazyčné, hebrejsko-německé nebo hebrejsko-české. Poslední pohřeb se konal v roce 1946 a od té doby hřbitov neslouží svému účelu. Památník obětem nacismu na něm byl odhalen roku 2000. Sousední hrobnický domek je využíván k bydlení. Kulturní památka, od roku 2002 probíhá postupná obnova. Hřbitov vlastní a pečuje o něj Federace židovských obcí v ČR.
hřbitov Kolinec
kategorie: kultura a památky / podkategorie: hřbitovy / lokalita: sušickoGPS: 49°18'2.432"N, 13°26'16.787"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Kolinecký hřbitov leží kolem kostela sv. Jakuba Většího a je obehnán zídkou.
