Voprchovský dům, Sušice
kategorie: kultura a památky / podkategorie: architektura / lokalita: sušickoGPS: 49°13'49.653"N, 13°31'13.007"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Dům je bohatý zajímavými architektonickými prvky. Vchod si uchoval pozdně gotický lomený vstupní portál. Tento původně měšťanský pozdně gotický dům byl postavený ve druhé polovině 15. století. Kolem roku 1600 byla renesančně přestavěna fasáda a z této doby pochází vysoká renesanční atika. Renesanční jsou i pravoúhle profilovaná okna, pravoúhlá ostění vchodů, klenby, zbytky renesančních dekorativních maleb. Zásadně opraven byl dům v 18. století. Od roku 1775 do roku 1936 v něm bylo umístněno děkanství. Dnes je v něm Muzeum Šumavy.
Sedlo u Albrechtic 902 m n. m.
kategorie: příroda / podkategorie: vrcholy, rozhledny / lokalita: sušickoGPS: 49°11'22.944"N, 13°34'14.986"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Již před třemi tisíci lety osídlili vrch Sedlo u Sušice Keltové, kteří zde, v nadmořské výšce 902 metrů, vybudovali prakticky nedobytné hradiště, jenž sloužilo jako trvalé sídlo kmenového náčelníka a jeho bojové družiny. V době nebezpečí využívali hradiště jako útočiště další členové kmene, žijící roztroušeně v malých osídleních podél řeky Otavy a jejích přítoků. Hradiště na Sedle představovalo vskutku impozantní stavbu s délkou více než 400 metrů a šířkou až 114 metrů. Jihozápadní okraj hradiště ležel na pokraji několik desítek metrů hlubokých strmých skalních propadlin, tvořících nezdolatelnou překážku. Hradiště bylo opevněno hradbami ze spečeného kamenného zdiva o výšce kolem deseti a šíři kolem sedmi metrů. Obranný systém doplňovaly příkopy a valy zpevněné palisádovými dřevěnými ploty. První novodobá stavba na Sedle byla vojenská pozorovatelna, postavená za druhé světové války. Sloužila vojenským účelům ještě v padesátých letech minulého století. Na přelomu šedesátých let ztratila pozorovatelna pro armádu význam a opuštěná hláska se stala oblíbeným turistickým cílem. Neudržovaná stavba se ale postupem času zřítila. Vrchol Sedla, přes který vede turistická magistrála spojující Sušici s Javorníkem, vrch Svatobor s hradem Kašperk, a z něhož je jedinečný výhled na panorama Šumavy, k obnovení vyhlídky přímo vyzýval ... O stavbě nové rozhledny na Sedle uvažovali pořadatelé silvestrovských pochodů na Sedlo z obce Podmokly již delší dobu. Až bylo v roce 2003 skutečně založeno a zaregistrováno „Sdružení pro obnovu rozhledny na Sedle“, jehož cílem bylo získat prostředky na obnovu rozhledny na Sedle a realizovat stavbu. Stavbu "rozhledna Sedlo" se podařilo postavit v roce 2009. Dnes tak můžeme vystoupat na vyhlídkový ochoz této stavby, navržené Ing. arch. Pavlem Ullmannem a podle projektu firmy Pontex s.r.o., postavené firmou Haas-Fertigbau, rozhlédnout se a s čistým svědomím říci, mělo to smysl.
Werich Jan
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: sušickoGPS: 49°15'57.735"N, 13°24'34.059"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Jan Werich (6.února 1905 Praha – 31.října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Obrovský obr, který ujížděl z Prahy na Šumavu do údolí pod Velhartice, kde měl chatu a chodil na ryby. Spolu s J. Voskovcem, J. Honzlem a J. Ježkem tvořil jednu z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla. Jan Werich se narodil 6. února roku 1905 v Praze -Dejvicích, v rodině úředníka pojišťovny. V letech 1916 - 1924 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, zde se seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Odtud Werich přešel na Reálné gymnázium v Husově ulici na Smíchově, kde odmaturoval. Po maturitě v letech 1924 -1927 studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou nedokončil. Spolu s ním se na práva zapsal i J. Voskovec. V roce 1926 spolu Jan Werich s J. Voskovcem poprvé autorsky spolupracovali. Nějaký čas působili v redakci časopisu Přerod. Tato spolupráce stálá u vzniku prvního společného Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, který se nazýval „Vest Pocket Revue", (malá revui do kapsičky u vesty). Premiéra této slavné hry, či spíše pásma, ovlivněného dadaistickou hravostí a poetikou, byla uvedena na scénu Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927. Po odehrání slavil Voskovec s Werichem obrovský úspěch. Na scéně Osvobozeného divadla pak Jan Werich společně s J. Voskovcem působili až do uzavření divadla v roce 1938. Společně vytvořili mnoho nezapomenutelných divadelních her, k nimž hudební doprovod a písně složil další z výrazných osobností Osvobozeného divadla klavírista a skladatel J. Ježek. V listopadu 1938 byla Osvobozenému divadlu úředně odebrána koncese a divadlo bylo uzavřeno. J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor J. Ježek byli nuceni opustit Československo. Všichni společně odešli do emigrace do Spojených států amerických. Ve Spojených státech Jan Werich s Voskovcem vystupovali satirickými verzemi svých her a strávili zde celou druhou světovou válku. Od roku 1942 pracovali pro Americký úřad pro válečné informace, v lednu roku 1945 pak dvojice debutovala na Broadwayi v adaptaci hry W. Shakespeara „Bouře". V roce 1945 se Werich s manželkou Zdeňkou a dcerou Janou (narozena 1935) vrátili do Československa. V roce 1945 po návratu do Čech Werich společně s Voskovcem obnovili Osvobozené divadlo, a to jako Divadlo V+W. Obnovená scéna nesloužila divákům dlouho. Po komunistickém puči v roce 1948 už nebylo možné vzhledem k politické situaci dělat politickou satiru. Poté co v roce 1950 emigroval Werichův partner Jiří Voskovec do USA, divadlo skončilo. V roce 1963 mu byl udělen titul národní umělec. Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postavil za demokratické síly, které chtěli nastolit změny ve společnosti, byl Jan Werich za husákovské éry postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a až do své smrti byl pak záměrně komunistickým režimem opomíjen. Rozhodl se pro druhou emigraci a s manželkou přešel hranici. Na počátku roku 1969 se vrátil do Prahy. Na podzim roku 1974 se naposledy setkal s přítelem Jiřím Voskovcem ve Vídni. V roce 1977 odehrál Jan Werich poslední veřejné vystoupení v sále pražské Lucerny. Poslední, co ve svém životě Jan Werich viděl, byla jeho chata u Velhartic na Šumavě. Tady v roce 1980 ztratil vědomí a v nemocnici už se neprohrál. Do nebe si tedy nesl obraz místa, které si kdysi sám vybral a měl nade vše rád. Jan Werich byl vášnivý rybář. Potok - nejlépe pstruhový - byl základní podmínkou, když si s manželkou Zdenou hledali místo, kde by si postavili chatu. Pozemek v krásném údolí koupila Werichova žena v roce 1938 za 27 335 korun od Václava a Alžběty Hanzíkových, kteří měli vedle mlýn a pilu. Jen pár metrů od Werichova pozemku teče řeka Ostružná. Na jejím břehu, v meandru, kudy proplouval jeden pstruh za druhým, prostál slavný muž kus života. Mezi ramenem říčky Ostružná a širokou mlýnskou strouhou, odvádějící vodu od mlýna a pily, na prostorné, rovné louce stavbu navrhl architekt František Zelenka, který dělal v Osvobozeném divadle scénické výpravy divadelních her. Těsně před německou okupací bylo úředně zavřeno Osvobozené divadlo a Werich v roce 1939 utekl před Němci do Ameriky. Do krásné dřevěné chaty, se nastěhoval bývalý československý konzul v Berlíně doktor Zelinka. Teprve po válce nastal pravidelný každoroční rituál: Werichovi přijížděli do Velhartic na celé prázdniny. Často s dcerou Janou a pak i s vnučkou Zdeničkou, které se říkalo Fanča. Naposledy sem přijel Jan Werich v roce 1980, kdy zemřel. Právě zde upadl do bezvědomí, když mu praskl žaludeční vřed. Sanitka ho převezla do nemocnice v Klatovech a odtud do pražské nemocnice Na Františku, kde zemřel. Jan Werich zemřel 31. října roku 1980 v Praze.
poutní kaple Anděla Strážce, Sušice
kategorie: kultura a památky / podkategorie: kaple / lokalita: sušickoGPS: 49°14'6.595"N, 13°31'37.438"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Poutní kaple na kopci na níž je krásný pohled z údolí Otavy v Sušici je z let 1682 - 1683, přestavěna pseudorománsky roku 1882 a později upravena v roce 1936. Prostranství kolem ní bylo ohrazeno ambity a pak i kaplemi v nárožích. Je otevřena každoročně o sušické pouti první neděli v září. Natáčel se v ní díl Křížová cesta ze seriálu 30 případů majora Zemana.
skiareál Hartmanice
kategorie: sport a wellness / podkategorie: ski areály / lokalita: sušickoGPS: 49°10'2.523"N, 13°27'24.327"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Skiareál Hartmanice, to je lyžování s více než 40ti letou tradicí. Lyžařský areál leží přímo v šumavském středisku Hartmanice. Svah o délce téměř 600 m, s přepravní kapacitou lanovky 700 osob za hodinu, je zajímavý svým profilem, který přechází od mírného sklonu, ideálního pro učení dětí až po poměrně prudký svah vhodný i pro zkušené lyžaře. Proto je tou pravou volbou i pro rodiny s dětmi. Sjezdovka je denně strojně upravována a to speciálně i pro večerní lyžování, které probíhá denně na osvětleném svahu. Lyžařská škola i půjčovna lyží je v areálu.
Offpark Sušice
kategorie: sport a wellness / podkategorie: lanová centra / lokalita: sušickoGPS: 49°13'43.26"N 13°31'7.47"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
34 překážek a jednu lanovku ve výšce 6 až 9 metrů nad zemí