NS Vchynicko-Tetovský plavební kanál
kategorie: sport a wellness / podkategorie: pěší - naučné stezky / lokalita: srňskoGPS: 49°3'25.759"N, 13°30'44.828"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Dlouhá 7 km, seznamuje s unikátním technickým dílem a historické zajímavosti v okolí Antýglu.
NS Povydří
kategorie: sport a wellness / podkategorie: pěší - naučné stezky / lokalita: srňskoGPS: 49°3'36.881"N, 13°30'42.734"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Vede podél řeky Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou. Na 7 km a 12 zastaveních se seznámíte s historií, geologickým vývojem, flórou a faunou kaňonovitého údolí řeky. Na trase jsou i odpočinková místa a je pouze pro pěší.
Klostermannova vyhlídka 810 m n. m.
kategorie: příroda / podkategorie: vrcholy, rozhledny / lokalita: srňskoGPS: 49°6'3.896"N, 13°29'0.904"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Nedaleko Srní, pohled do údolí Vydry.
Hauswaldská kaple
kategorie: kultura a památky / podkategorie: kaple / lokalita: srňskoGPS: 49°4'5.758"N, 13°27'42.83"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Hauswaldská kaple, dnes tedy pozůstatky tří původních kaplí byly v minulosti známým poutním místem. Díky zázračnému uzdravování poutníků z celé Evropy se místu přezdívalo \"malé Šumavské Lurdy\". Ležící 2 km jižně od Srní poblíž Vchynicko-Tetovského kanálu, bylo zničeno za dob komunistického režimu. Kaple Nanebevzetí Panny Marie s věžičkou (velká Hauswaldská kaple) z roku 1860 byla odstřelena 14.září 1958 a dnes je z ní jen ruina. Toto místo bylo znovu přivedeno k životu 12.srpna 2006, především zásluhou občanského sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy. Dnes je místo atraktivní vodou z pramene, který je přiváděn v ručně tesaných vantrokách, které jsou uloženy na 59 bludných kamenech, představujících korálky na růženci a stékajícího na skleněný blok s otiskem spojených dlaní člověka, který vytvoří známá sklářka Vladimíra Tesařová z Dobré Vody, autorka skleněného oltáře a Křížové cesty. Místo Hauswaldské kaple je opředeno mnoha legendami - Dvě selky přišly do těchto míst sekat trávu, když tu se objevil medvěd. Selky se začaly modlit k Panence Marii, aby je zachránila. Medvěd jako by zázrakem zchroml a posléze s bolestným kňučením se odpotácel zpět do lesa. Selky na dík vzdání zakoupily obrázek Panny Marie a pověsily ho na místě jejich záchrany. Na toto místo přicházeli lidé, kteří špatně viděli nebo oslepli. Po očistě očí v pramenu vody začali opět vidět. Přicházeli i sedláci a dřevorubci, kteří byli po úrazech chromí. Po modlitbách k Panně Marii odcházeli z tohoto místa již bez pomoci, odkládali berle. Našlo by se mnoho dalších příběhů z tohoto místa, kdy třeba bezbožný sedlák nepohnul s vozem apod. Traumatologický bod A 37.
vodní elektrárny Čeňkova pila
kategorie: kultura a památky / podkategorie: technické / lokalita: srňskoGPS: 49°6'19.66"N; 13°29'38.18"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Původně na soutoku řek Křemelné a Vydry, postavil pražský obchodník s dřívím Čeněk Bubeníček pilu na řezání dřeva na vodní pohon. Zpracovávala především dřevo z lesních kalamit v letech 1863 a 1870, které sem bylo dopravováno Vchynicko-tetovským plavebním kanálem vybudovaným v letech 1799 - 1801. V roce 1908 byla pila modernizována a byla zde instalována tři vodní kola. Dvě poháněla dva druhy katrů pro různé druhy dřeva a třetí sloužilo pro pohon dřevoobráběcích strojů. 6.listopadu 1912 bylo uděleno povolení přestavby pily na vodní elektrárnu. Bylo také vybudováno 3 kV vedení na dřevěných sloupech v délce 8,3 km, které napájelo z elektrárny celé město Kašperské Hory. Strojní část byla vybavena Francisovou horizontální turbínou firmy J. M. Voith, jejíž parametry byly: hltnost 1,4 m3, spád 10 m, 375 otáček/min. a 125 k. Turbína je umístěna ve zděné kašně postavené vedle strojovny. Kašna má jehlancovitou stříšku s charakteristickou věžičkou. Původní náhon, z části vyzděný kamennými kvádry, v délce 105 m byl doplněn dřevěnými vantrokami dlouhými 136 m a podepřenými masivními pilíři. Na jejich opravu bylo použito 120 m? jedlového dřeva. Ve vlhku jedlové dřevo nehnije, ale postupně tvrdne. Odpadní kanál k soutoku Vydry a Křemelné má délku 14 m. Po napojení Kašperských Hor na síť 22 kV bylo vedení 3 kV zrušeno a vyrobená el. energie se předává elektrárně Vydra, odkud je také celý tento objekt obsluhován. Celé zařízeni je národní technickou památkou. Tato elektrárna je součástí stálé výstavy, která je umístěna v areálu elektrárny Vydra. Za příznivého počasí se i zde provádí. Po omezení těžby dřeva význam nedalekého Vchynicko-tetovského plavebního kanálu klesal, proto se hledalo jeho jiné využití. V roce 1937 se začalo se stavbou nové vodní elektrárny Vydra, jež byla po dvou letech uvedena do provozu. Autorem řešení byl Ing. Karel Kosek, který již ve dvacátých letech připravil technické řešení přečerpávací elektrárny pod Černým jezerem. Voda z kanálu u Mechova (Mosau) se vede podzemním převaděčem (část tlakového potrubí, větší část zděný kanál) o celkové délce 3,2 km do akumulační nádrže u osady Sedlo. Nádrž byla vydudována proto, aby se zde voda mohla v dobách menšího zatížení energetické sítě zadržovat a v dobách špiček pak použít pro výrobu el. energie. Z nádrže se voda vede potrubím do nedaleké železobetonové věže (zvané "Vodní zámek" - v případě poruchy turbíny je zde možné dálkově z elektrárny přítok vody uzavřít) a dále podzemním potrubím do elektrárny na břehu Vydry. Celkový spád je 240 m, výkon elektrárny 6,4 MW. Dnes je stejně jako elektrárna Čeňkova pila funkční technickou památkou a je v ní umístěna expozice "Šumavská energie".
Turnerova chata
kategorie: kultura a památky / podkategorie: architektura / lokalita: srňskoGPS: 49°4'55.624"N, 13°30'55.196"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Turnerova chata (německy Thurnerhütte i Turnerhütte) je jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava. Stojí na pravém břehu řeky Vydry u ústí Zhůřského potoka mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, uprostřed naučné stezky Povydří. Původní dřevěná stavba, nazvaná zprvu Thurnerhütte podle cestářského mistra Thurnera, který v letech 1864 - 1867 k usnadnění svozu těženého dřeva postavil silnici Povydřím od Čeňkovy Pily směrem na Antýgl. Později dalo město Kašperské Hory, jemuž od středověku patřily okolní lesy, na místě cestářova přístřešku postavit hájovnu, která zároveň poskytovala občerstvení a nocleh, a tak se stala oblíbeným cílem turistů. Její kapacita s rozvojem turistiky přestávala stačit, proto už v roce 1914 stál na jejím místě roubený hostinec s ubytováním, který patřil k nejnavštěvovanějším místům na Šumavě. Tato typická šumavská stavba však v roce 1932 vyhořela. Chata byla obnovena ve stejném stylu, nicméně rozšířena o přístavby a v roce 1940 opět vyhořela. Hostinec byl údajně během Druhé světové války uzavřen. Po skončení války byl provoz chaty obnoven. Chata je dodnes jedním z nejvyhledávanějších výletních míst Šumavy. Traumatologický bod A 46.