Rittstein Michael
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: domažlickoGPS: 49°22'48.929"N, 13°2'57.813"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Michael Rittstein (17.září 1949) je patrně největší současný český malíř, grafik a ilustrátor. Po studiu střední odborné školy výtvarné (1964-68) absolvoval v roce 1974 Akademii výtvarných umění, kde byl žákem A. Paderlíka. V roce 1987 se stal spoluzakladatelem sdružení 12/15, s nímž poprvé vystavoval roku 1988. Rittstein byl výraznou osobností české figurální, expresívně podbarvené malby 70. let - navazoval na groteskní směr, částečně vycházející ze surrealismu. Rané práce ukazují na poučení z české vrcholně barokní fresky, pozdější tvorba využívala abstrahujících znaků a struktur až k fantaskní nadsázce. Ta je také, vedle tvarové deformace a výrazné, jasné barevnosti, hlavním atributem umělcových obrazů (například Smíšené manželství, 1986). Věnuje se rovněž ilustraci a volné grafice. Zastoupen v mnoha sbírkách. Z domažlicka pochází jeho babička a má chalupu v Brnířově. Kraj je pro něj inspirací ve tvorbě.
Thomayer Josef
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: domažlickoGPS: 49°25'16.189"N, 12°50'44.568"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Prof. MUDr. Josef Thomayer (23.března 1853, Trhanov – 18.října, 1927 Praha) byl český lékař – profesor vnitřního lékařství, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy. Velkou měrou se zasloužil o zlepšení podmínek na českých nemocnicích a je zakladatelem českého lékařského názvosloví. Jeho bratr František Josef Thomayer byl významný český zahradní architekt (jejich otec byl syn panského zahradníka hrabat Stadionů). V letech 1863-1871 studoval na klatovském gymnáziu. Už zde se začaly projevovat jeho literární sklony, ovlivněné sblížením s Jaroslavem Vrchlickým, který se stal jeho celoživotním přítelem. Po maturitě v roce 1871 odešel do Prahy studovat medicínu. I přes náročná studia mu zbyl čas i na literaturu. Nepřekvapí proto, že se v Praze seznámil např. s Nerudou a Hálkem a později i dalšími literáty a umělci, zejména Jiráskem. Není také divu, že dříve než dostudoval, stal se literárně činným. Profesní úspěchy po dokončení studia ho povznesly z původního místa asistenta na vedoucího lékaře univerzitní polikliniky až na přednostu II. interní kliniky lékařské fakulty pražské univerzity. Tam působil až do roku 1920. Nejvíce se věnoval problematice chorob srdce, ledvin a nervů. Měl podíl i na rozvoji lékařské vědy, a to zejména publikováním nových lékařských poznatků. Byl však také dobrým pedagogem. A to nejdříve jako docent, od roku 1896 jako řádný profesor. Ke svým studentům byl stejně přísný jako k sobě. Josef Thomayer se nikdy neoženil. S úbytkem sil se roku 1921 vzdal profesury a opět se věnoval literární tvorbě. Zemřel v Praze, pochován byl na trhanovském hřbitově.
Čerchov 1042 m n. m.
kategorie: příroda / podkategorie: vrcholy, rozhledny / lokalita: domažlickoGPS: 49°22'59.908"N, 12°47'4.302"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Čerchov je nejvyšším bodem Haltravské hornatiny, Českého lesa a domažlicka. Leží necelé 2 km od německých hranic. Průměrná roční teplota vzduchu na Čerchově činí 4,2 °C, průměrný roční úhrn srážek 1168 mm. Historie rozhledny na Čerchově je úzce spjata s Klubem českých turistů, kdy na holé čerchovské skále vystavěli už v roce 1894 dřevěnou rozhlednu. Byla to dřevěná trámová konstrukce a turisty přitahovala 10 let. Blízkost českými vlastenci hojně navštěvované České Kubice a přírodní krásy místa samotného byly v roce 1897 důvodem výstavby "útulny" Klubu českých turistů pod rozhlednou. Po projektantovi a mecenáši stavby byla nazvána chýší Pasovského. Historie druhé rozhledny se začala psát 23. května 1904, kdy byl položen základní kámen stavby. Slavností otevření se potom uskutečnilo 16. července 1905. Vyrostla tedy na místě staré rozhledny nová kamenná, tzv. Kurzova věž, vysoká 25 m. Rozšířena a pro celoroční pobyt správce a hostů upravena byla také chata pod rozhlednou. Tím se uzavírá kapitola turistického Čerchova na dlouhá léta... Za 2. světové války Čerchov obsadila německá armáda a ani konec války nepřinesl žádné zlepšení, neboť díky své poloze se Čerchov ocitl v tzv. hraničním pásmu a vstup sem byl přísně zakázán. Usadila se zde československá armáda a v sedmdesátých letech tu vyrostly vojenské objekty i s radiovou věží, která převyšovala Kurzovu rozhlednu. Bylo zde pozemní průzkumné stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu. Ani rok 1989 nepřinel žádné výrazné změny. Teprve v roce 1999 byla rozhledna konečně navrácena domažlickému odboru KČT. Po nezbytné rekonstrukci byla věž předána veřejnosti 16. července 2000. Věž nese jméno jednoho ze zakladatelů KČT Dr. Viléma Kurze. Na vrchol Čerchova vedla od České studánky tzv. Hanova stezka. Kamenné schody a upravený terén této stezky vinoucí se mezi skalkami je dosud patrný. Severovýchodně od vrcholu pramení v minulosti upravený pramen Emerichovy studny. Německ název Schwarzkopf.
Švehlík Alois
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: domažlickoGPS: 49°29'0.998"N, 13°2'23.56"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Alois Švehlík (3.srpna 1939, Plzeň) je český herec a divadelní pedagog. S profesionálním herectvím začínal v roce 1962 v Západočeském divadle v Klatovech (hrál tu např. Casia v Othellovi). Po zrušení divadla (1963) působil jednu sezonu v Divadle pracujících v Mostě a následující dva roky v divadle v Olomouci. Významné pro něho bylo několikaleté angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy. V letech 1974-88 působil v Městských divadlech pražských (Hadrář v Bláznivé z Chaillot, Klubko ve Snu noci svatojánské, McMurphy v Přeletu nad hnízdem kukačky a další). Členem činohry Národního divadla se stal v roce 1988. Diváci ho znají z mnoha filmů, např. z role mlynáře v šumavské pohádce Princezna ze mlejna - režie Zdeněk Troška a televizních pořadů, např. Swingtime z příhraničí Šumavy, kde si zahrál velmi rozporuplnou postavu. Účinkuje často v dabingu, nezapomenutelný je například z filmu Do naha!, kde naprosto perfektně zvádl roli stárnoucího muže v originálním podání Toma Wilkinsona. Na domažlicku v obci Lštění má chalupu, na které tráví většinu svého volného času.
Němcová Božena
kategorie: kultura a památky / podkategorie: osobnosti / lokalita: domažlickoGPS: 49°20'26.585"N 12°58'59.629"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Božena Němcová rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4.února 1820, Vídeň – 21.ledna 1862, Praha) byla česká spisovatelka. Považována za zakladatelku novodobé české prózy spolu s K.H. Borovským, J.K. Tylem a K.J. Erbenem. Byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali. Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici a v dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou. Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv. Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali. Funkci finančního úředníka zastával také ve Všerubech u Kdyně, odtud Němcová čerpala některé náměty ke svým povídkám. Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. Když rodiny konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel. Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků. V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek. V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.
Kdyně
kategorie: města a obce / podkategorie: města a obce / lokalita: domažlickoGPS: 49°23'26.763"N, 13°2'22.833"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
První zmínka je z roku 1369, když vlastníkem vsi je v roce 1385 Hynčík Pluh z Orlíka a v roce 1390 Ojíř z Ryžemberka. V roce 1508 se udává již městečko náležící hradu Ryžemberk, které v roce 1535 Jan Puta z Ryžemberka prodává Evě Řepnické ze Sudoměře. Od roku 1697 patří hrabatům ze Stadionu a roku 1840 získala městská práva. K památkám patří kostel sv. Mikuláše a kostel sv. Petra z I. poloviny 17.století. V roce 1768 je založena textilní továrna, v roce 1781 shořela radnice, v roce 1850 zřízeny tu c.k. úřady. V letech 1850 - 1949 zde sídlil okresní soud. Od konce 17. století byla Kdyně významným střediskem textilního průmyslu, roku 1678 zde byla založena první textilní manufaktura v Čechách, která v polovině 18. století zaměstnávala 500 pracovníků a na 6000 domácích dělníků a byla tak největším zaměstnavatelem v západních Čechách. K městu počítány přilehlé vsi: Dobříkov, Branišov, Hluboká, Modlín, Nové Chalupy, Podzámčí, Prapořiště, Smržovice, Starec a Vítovky. Německý název Gedein.
