lípy Loučim
kategorie: příroda / podkategorie: památné stromy / lokalita: domažlickoGPS: 49°21'57.644"N, 13°6'36.463"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Čtyři lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) rostou u hřbitova v Loučimi kolem sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1818. Stáří stromů je odhadováno na 190 let. Lípy jsou chráněny od roku 1997 pro svůj vzrůst jako významná krajinná dominanta.
fara Loučim
kategorie: kultura a památky / podkategorie: fary / lokalita: domažlickoGPS: 49°22'1.294"N, 13°6'36.869"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Loučimská fara u kostela Narození Panny Marie je postavená v bakokním slohu v 2. pol. 18 st.
hřbitov Loučim
kategorie: kultura a památky / podkategorie: hřbitovy / lokalita: domažlickoGPS: 49°21'59.015"N, 13°6'37.13"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Loučimský hřbitov leží kolem kostela Narození Panny Marie a je obehnán upravenou zdí se vstupní branou od fary a vraty od sochy sv. Jana Nepomuckého. Na hřbitově u kostela je kromě zdejších význačných duchovních pochován také český básník a spisovatel, představitel májovců Rudolf Mayer (nar. 13. října 1837 v Nové Hospodě u Plánice, zemřel 12. srpna 1865 v Loučimi). V souvislosti s loučimským kostelem je uváděna kaple sv. Kateřiny. Dnes se všeobecně soudí, že po levé straně presbyteria umístěná sakristie, je ona vystavěná kaple. Podle stavebního rozboru byla vystavěna společně s kostelem. Historické prameny však kladou výstavbu kaple až do roku 1404 a lokalizují ji ke zdi, která obklopovala hřbitov. V souvislosti s touto zmínkou zaujme stará pětiboká, polygonem uzavřená márnice, vystavěná v severovýchodním nároží hřbitovní zdi. Tato stavba je výrazně zanesena na starých plánech vsi a svým ztvárněním připomíná letité stavby venkovských kaplí. Přesvědčivější důkazy, které by však dokazovaly, že kaple sv. Kateřiny slouží dnes jako márnice nebo že nynější gotická sakristie byla vysvěcena jako kaple sv. Kateřiny, však chybějí.
kostel Narození Panny Marie, Loučim
kategorie: kultura a památky / podkategorie: kostely / lokalita: domažlickoGPS: 49°21'59.452"N, 13°6'37.088"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Poutní kostel Narození Panny Marie v Loučimi byl postaven patrně v letech 1325 - 1350. Stavba je tzv. zkrácená dvoulodní (švábská) gotika XIV. století s jediným středním pilířem. Stavivo je lomový kámen, nároží a opěráky jsou osazeny kvádry. Od roku 1357 se kostel uvádí jako poutní kostel „dolních“ Chodů a stává se součástí pohraniční linie s dalšími dvěmi poutními místy, Kájovem v jižních Čechách a Chlumem sv. Máří na Sokolovsku. Mohutná kostelní věž byla patrně přistavěna v 16. století. Původní podobu střechy věže, kterou v roce 1843 strhla vichřice neznáme. Dočasnou střechu 5. října 1905 zapálil blesk. Při požáru shořela střecha na věži i na kostele, vnitřní zařízení věže bylo zničeno až do základu, staré zvony spadly a rozbily se. Také varhany na kůru byly značně poškozeny. Vnitřek kostela byl od požáru uchráněn. Oprava byla provedena od dubna do listopadu roku 1908. Byly pořízeny tři nové zvony o hmotnosti 13 q, které ulil zvonař Herold v Chomutově a také věžní hodiny, které vyrobil J. Štefek, hodinář z Újezda u Domažlic. Pro válečné účely byly roku 1916 odebrány dva zvony a roku 1942 také dva zvony. Loď má klenbou zvýrazněnou pískovcovými žebry klínového profilu. Žebra se svažují z volných středů polygonálních do osmibokého vprostřed lodi vztyčeného pilíře s nízkou patkou. V západní polovici lodi je pravidelná křížová klenba. Šíři západní stěny vyplňuje kůr s varhanami. Vítězným obloukem podmíněná kombinace klenby křížové s klenbou hvězdicovou je v polovici východní. Do presbytáře se otvírá lomený triumfální oblouk. V oblouku stojí za pozornost ve věnci zavěšená baroková socha Panny Marie Růžencové renovované v březnu 1990. Na pažení oblouku je dobře řezaný krucifix z počátku 18. století. V podlaze lodi je zasazeno několik náhrobků. Dva závěrové svorníky gotické klenby presbyteria jsou vyzdobené vytesaným plastickým beránkem a křížem s pětilistou růžicí. Z původního gotické vybavení se nic nedochovalo, vnitřní zařízení kostela pochází většinou z doby barokizace (1760 - 1770) pravděpodobně od lidových řezbářů z Klatovska. Oba postranní oltáře v barokovém provedení jsou též dřevěné a podobají se hlavnímu. Pozornost zasluhuje tak zvaná "Černá madona" s mečem v hlavě umístěná na levém oltáři. Jde o repliku známé gotické sošky Panny Marie Loučimské, dnes umístěné v Bavorsku (Neukirchen b. Hl. Blut). Renovována byla v roce 1911 a v roce 1997. Nechal ji zhotovitroku 1760 loučimský farář Ferdinand Gerl. Podle pověsti ukryly ženy mariánské družiny před husitskými nájezdníky sošku v hustém šumavském hvozdu na bavorské straně hranice v dutém kmeni staré lípy. Tam ji objevil husitský vůdce Ctibor Krčma, rychtář z Votavy (Otova) a mečem jí rozťal hlavu. Z rány dřevěné sochy vytryskla čerstvá krev a násilník začal okamžitě svého činu litovat. Na místě nálezu zázračné sošky postavili bavorští věřící kapli, kterou později nahradil františkánský klášter s kostelem nazývaný dnes spolu s městečkem Neukirchen bei heiligen Blut. V tomto klášteře je stará mariánská soška uložená dodnes. Stavební úpravy kostela byly prováděny v letech 1760 - 1770 za pátera Ferdinanda Gerla (výměna gotických oken s kružbami za tabulková barokní, zvýšení věže, úpravy podlah, proražení dvou postranních vchodů - na sever a na jih). Další rekonstrukční práce byly prováděny při opravě roku 1908. S opravou interiérů kostela (a také střechy) se začalo koncem září roku 1944. Nejprve se v sakristii při otloukání omítky přišlo na zazděné gotické okno menších rozměrů. Potom následovaly práce v oltářní (presbyterní) kopuli, kde se při oklepávání omítky přišlo na původní hvězdicové malby mezi žebry klenby, které byly obnoveny v původním provedení. Později se pracovalo na chrámové lodi. Své původní gotické podobě byl kostel vrácen při generální opravě v letech 1968 - 1972 páterem Václavem Cyrilem Kaňákem CFSsS.
hrob Rudolfa Mayera
kategorie: kultura a památky / podkategorie: památníky / lokalita: domažlickoGPS: 49°21'59.777"N, 13°6'37.15"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Na hřbitově v Loučimi, který leží kolem kostela Narození Panny Marie je pochován básník JUDr. Rudolf Mayer (13. října 1837, Nová Hospoda u Plánice – 12. srpna 1865, Loučim) - český básník a spisovatel, představitel májovců. Studoval na gymnáziu v Klatovech, poté studoval práva v Praze a ve Vídni, kde v r. 1864 získal doktorát. Jeho poezie patří k nejkvalitnější poezii tohoto období. Za svého života nevydal žádnou sbírku, posmrtně je vydal jeho přítel. Tyto básně měly poměrně velký ohlas mezi májovci. Básně – nejznámější báseň je sociální balada V poledne Písně v Bouři Věčnost Prakticky celá jeho poezie vyšla pod názvem Pro vlast a svobodu v roce 1951. Do Loučimi přivedla Rudolfa Mayera jeho mladší sestra Matylda (provdaná Holá) a samota nevyléčitelně nemocného člověka tuberkulózou. Na hrobě jsou vytesány verše Rudolfa Mayera: "Kde máš země svoje ráje? Každý květ tvůj v hrob se skláne, v hrob se všechno skloní, nic ti věčně nepokvete... Přestaň pro své ráje lkát, přírodou bol větší vane, můžeš v hrobě klidně spát, její bol však nepřestane."
Loučim
kategorie: města a obce / podkategorie: města a obce / lokalita: domažlickoGPS: 49°22'3.877"N, 13°6'44.332"E - zobrazit na google maps, mapy.cz
Loučim je spolu s Libkovem vstupní bránou Kdyňské kotliny a dolního Chodska. Místopisný slovník historického království českého zmiňuje Loučím, farní ves s kostelem, již roku 1357 a loučímský kostel byl tehdy nejoblíbenějším poutním místem v celém Pošumaví. Ves byla v držení Viléma z Příchovic a po němž se v držení vystřídala řada rodů. V roce 1924 Karel Antonín kníže z Hohenzollern-Sigmaringen. Přesto se v roce 1900 Loučim stala samostatnou politickou a katastrální obcí, obyvatelé si zvolili obecního přestaveného, který se staral o záležitosti obce, která od roku 1850 patřila do plzeňského kraje, domažlického politického okresu a kdyňského soudního a berního okresu. V roce 1881 bylo v Loučimi napočítáno 381 obyvatel, v současné době je to 124 lidí. Okolí obce nabízí krásné výhledy na panoráma jihozápadní Šumavy a dobře značené turistické cesty okolními lesy.
